Nádory plic
Terapie nemalobuněčného karcinomu plic závisí na rozsahu onemocnění, celkovém stavu pacienta a jeho přidružených onemocněních. Volba léčebné strategie by měla probíhat cestou multidisciplinárního týmu.
Protonová radioterapie se od fotonové radioterapie odlišuje jinou absorpcí ionizujícího záření ve tkáních. Obecně lze říci, že protonová radioterapie má lepší dávkovou distribuci (rozložení dávek záření) v oblasti středních a nízkých dávek záření a obdobnou dávkovou distribuci v oblasti vysokých dávek. Nízké a střední dávky záření jsou zdrojem pozdních a velmi pozdních nežádoucích účinků radioterapie, a proto má být její použití zvažováno v situacích, kdy se předpokládá vyléčení nemocného a dlouhá předpokládaná doba přežití.
Druhou situací, při které je použití protonů vhodné, jsou nádorová onemocnění lokalizovaná v blízkosti zdravých tkání, které mohou být i v krátkodobém horizontu zářením poškozeny a fotonová radioterapie neumožňuje aplikaci dávek dostačujících k eradikaci nádoru.
Účinnost fotonové radioterapie
Dosažení lokální kontroly konvenční, tedy fotonovou radioterapií je uváděno v 65-80 % případů, ale při použití přísnějších kritérií (lokální kontrola = kompletní klinická, radiologická a patologická odpověď) se dostáváme k pouhým 15 % v roce od ukončení radioterapie. Eliminace makroskopických i mikroskopických známek tumoru je popisována ve 20 % případů po dávce 60 Gy a v 64 % po dávce 80 Gy. Vyšší lokální kontroly dosahuje pouze stereotaktická radioterapie, kde je popisováno dosažení lokální kontroly až v 95 % případů (omezeno na časná stadia, T1 nebo T2 nádory).
Tyto současné neuspokojivé výsledky radioterapie vedou k zavádění agresivnějších přístupů v léčbě zářením – dávková eskalace, kombinace radioterapie s chemoterapií, alterované frakcionační režimy. Radioterapie dosahující vyšší konformity, což je radioterapie protonová, umožňuje provádění agresivnějších ozařovacích režimů s nižšími dávkami záření na zdravé tkáně. Snaha o zlepšení léčebných výsledků při současné minimalizaci toxicity vedla mimo jiné k zavedení protonové terapie do léčby nádorů plic.
Kontraindikací k protonové terapii je metastatické onemocnění, uzlinové postižení v rozsahu N3 (dle TNM klasifikace, 7. vydání) a tumory T4 pro vícečetná ložiska. Obecnou kontraindikací je nesouhlas pacienta nebo jeho nespolupráce.
Souhrnné informace o protonové léčbě karcinomu plic si můžete stáhnout zde: indikace_plice
- Umožňuje zvýšení celkové dávky záření za současné nižší toxicity = menší zatížení kritických orgánů.
- Umožňuje snížit dávku záření na zdravou tkáň plic, čímž snižuje riziko dýchacích potíží a vznik plicní fibrózy.
- Snižuje dávku záření na srdeční sval, a tak snižuje riziko srdečního onemocnění.
- Snižuje riziko polykacích potíží a ztráty chuti k jídlu.
- Umožňuje zvýšení kvality života pacientů.
- Umožňuje použití menšího počtu léčebných frakcí.