Indikace k protonové radioterapii:

  • nemalobuněčný Ca plic časné stádium, inoperabilní z interních či jiných příčin, u kterých byla indikována kurativní RT,
  • nemalobuněčný Ca plic lokálně pokročilý (inoperabilní onemocnění) – st. III,
  • pooperační radioterapie – u R1 resekcí a pN2 postižení,
  • recidiva nemalobuněčného Ca plic bez předchozí RT,
  • reiradiace,
  • pacienti s nemalobuněčným Ca plic s fibrotizujícími plicními procesy,
  • oligometastatické onemocnění lokalizované v plicích.

U všech indikací je radioterapie prováděna v hlubokém nádechu systémem DIBH, dávky na plíce jsou redukovány na méně než 50 % ve srovnání s fotonovou RT, snížení toxicity je jednoznačné na rizikové struktury mediastina – srdce, koronární arterie, jícen a míchu.

1. Malobuněčný Ca plic, časné stádium

Inoperabilní z interních či jiných příčin, u kterých byla indikována kurativní RT. Tato skupina méně početných pacientů jednoznačně profituje ze SRBT, některé práce dokonce dokládají noninferioritu proti chirurgickému řešení.

Protonová RT se u těchto pacientů může uplatnit v některých pečlivě zvolených indikacích, jak plyne z doporučení PTCOG:

  • nádory nad 4 cm,
  • nádory centrálně uložené nebo tumory lokalizované v apexu plic tedy v blízkosti plexus brachialis,
  • pacienti se synchronním bilaterálním, event. vícečetným nádorem plic.

V této indikaci je možné použít akcelerovanou radioterapii.

2. Nemalobuněčný Ca plic lokálně pokročilý (inoperabilní onemocnění) – st. IIIA, IIIB, IIIC

Nemalobuněčný Ca plic lokálně pokročilý představuje nejčastěji diagnostikované onemocnění a zároveň největší léčebnou výzvu v strategii léčby NSCLC. Jedná se o inoperabilní onemocnění bez vzdálené diseminace, kdy je metodou volby konkomitantní chemoradioterapie následovaná imunoterapií. Vzhledem k rozsahu a lokalizaci onemocnění jsou situace, kdy fotony neumožňují aplikaci kurativních dávek za současného chránění struktur mediastina a zdravé plicní tkáně. Protonová radioterapie minimalizuje dávku záření na tyto struktury, a tím i toxicitu léčby. Cílem je snížení zátěže plic, srdce míchy a toxicity na oblast jícnu, a tím zlepšení kvality života pacienta a potažmo i celkového přežití.

3. Pooperační radioterapie, indikována u R1 resekcí a PN2 postižení

Cílem je maximální šetření zdravé plicní tkáně u pacientů s pooperačně zmenšenou ventilační kapacitou.

Toxicita při pooperační radioterapii plyne z nutnosti ozáření centrálních struktur, resp. struktur mediastina (vyšší riziko RIHD) u pacientů po chirurgickém výkonu s nižší funkční plicní kapacitou s již možným preexistujícím plicním onemocněním. Proto se dozimetrické výhody protonové RT zdají být dobrou alternativou v taktice pooperační RT u N2 postižení NSCLC.

4. Recidiva nemalobuněčného Ca plic po operaci lokálně či v uzlinách, bez předchozí RT

Jedná se o skupinu pacientů po úspěšné operaci (kompletní resekci), kdy nebyla indikována adjuvantní RT (nešlo o postižení N2) s lokalizovanou recidivou v mediastinálních uzlinách event. lokálně bez prokázané vzdálené diseminace. U těchto pacientů neexistuje standardní terapeutický přístup a nadějí pro tyto pacienty je pravděpodobně kombinovaný přístup – radikální lokální radioterapie v kombinaci s chemoterapií a imunoterapií. Největším problémem zůstává riziko vzdáleného relapsu.

Nicméně lze říci, že se jedná opět o pacienty s rizikem zvýšené toxicity v oblasti centrálních mediastinálních struktur, kdy má protonová radioterapie racionální předpoklad aplikace radikální dávky při zachování nízkých dávek na rizikové orgány.

5. Reiradiace

Je odhadováno cca 25% riziko izolované lokoregionální recidivy po léčbě NSCLC – často v již jednou ozařovaném terénu. Protonová RT se v této indikaci jeví jako velice nadějná, dobře tolerovatelná metoda s akceptovatelnou toxicitou a relativně vysokou účinností.

Fotonová RT zde naráží na dávkové limitace již jednou ozářené tkáně s vysokou mírou rizika poškození okolních tkání.

Jako nejpočetnější se jeví skupina pacientů s lokalizovanou recidivou dle PET/CT v oblasti mediastina po předchozí RT normofrakcionací fotonovým svazkem do CLD 50Gy pro N2 postižení. Do téhle skupiny pacientů ale patří i pacienti s diagnostikovanou duplicitou v oblasti hrudníku, kteří jsou již jednou ozářeni. Nejčastěji se jedná o pacienty s lymfomem v kompletní remisi po předchozí léčbě a pacienty s karcinomem prsu v anamnéze.

6. Pacienti s nemalobuněčným Ca plic s fibrotizujícími plicními procesy

Jedná se o skupinu pacientů, která v léčbě NSCLC představuje obrovský problém. Vzhledem k pravidelné dispenzarizaci těchto pacientů na plicních ambulancích se může jednat o relativně včas zachycený plicní karcinom, terapie je však omezená.

Chirurgická léčba je zatížena obrovskou plicní morbiditou a pooperační mortalitou.

Častokrát není možné provedení fotonové RT pro nemožnost dodržení dávkových limitů při snaze o aplikaci kurativní dávky a léčba je zatížena život ohrožující postradiační pnemonitidou. Protonovou RT je možné provést u pacientů s IPF bezpečněji pro nižší toxicitu, ale i zde vedlejší účinky vyžadují zvláštní pozornost. Cílem je maximální šetření plic a dávkové limity by se měly držet známého principu ALARA.

7. Oligometastázy plic 

Za zmínku stojí ještě pacienti s oligometastázou v plicích bez rozdílu lokalizace prim. tumoru. Nejčastěji se jedná o kolorektální karcinom, karcinom prsu, ale i metastatické postižení primárního plicního nádoru.

Na základě neměcké restrospektivní multicentrické studie publikované v Lancetu 2019, která srovnávala SABR s paliativní RT bylo jednoznačně prokázáno zlepšení v OS (celkového přežití) i signifikantně delší PFS (progresion free survival) u pacientů léčených radikálně SABR.

Provedené studie s protonovou RT při léčbě plicních oligometastáz také prokazují  slibné výsledky. Je to léčba dobře tolerovatelná s efektivní lokální kontrolou.

Kniha Protonová radioterapie, autor Pavel Vítek a kol., vydalo nakl. Maxdorf

Kniha k zakoupení prostřednictvím odkazu níže.

Kniha Co byste měli vědět o rakovině prsu, autor Jitka Abrahámová a kol., vydalo nakl. Grada

Kniha k zakoupení prostřednictvím odkazu níže.