Nádory plic

Léčba nádorů plic vychází z histologického typu a rozsahu onemocnění, celkového stavu pacienta, přidružených komorbidit a možností kombinace jednotlivých léčebných modalit. Volba optimálního terapeutického postupu je výsledkem multidisciplinárního posouzení.

Protonová radioterapie představuje jednu z možností vysoce konformní léčby zářením, jejíž hlavní výhodou je příznivější dávková distribuce ve zdravých tkáních a orgánech v riziku (OAR). Díky fyzikálním vlastnostem protonového svazku, zejména Braggovu maximu, umožňuje oproti fotonové radioterapii v řadě klinických situací významně snížit integrální dávku záření a omezit ozáření zdravé plicní tkáně, srdce, jícnu a dalších struktur mediastina.

Tato výhoda je důležitá zejména u pacientů s lokálně pokročilým karcinomem plic, u nichž je radioterapie kombinována se systémovou léčbou, a u nemocných s přidruženými plicními či kardiovaskulárními onemocněními. Protonová radioterapie může být přínosná také v situacích, kdy je nutné ozářit rozsáhlejší cílové objemy nebo kdy by fotonová radioterapie vedla k nepřijatelnému zatížení kritických orgánů.

V Proton Therapy Center využíváme moderní techniku protonové radioterapie s modulovanou intenzitou (IMPT) v kombinaci s postupy pro kontrolu respiračního pohybu, včetně ozařování v řízeném hlubokém nádechu (DIBH). Tyto techniky umožňují přesnější aplikaci předepsané dávky do cílového objemu při současném omezení dávkové zátěže okolních zdravých tkání.

Protonová radioterapie je využívána zejména u vybraných pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic (NSCLC), včetně lokálně pokročilého onemocnění ve stadiu III. Uplatnění nachází také u vybraných nemocných s malobuněčným karcinomem plic (SCLC), maligním mezoteliomem a thymickými epiteliálními nádory. U pacientů s metastatickým onemocněním lze její využití individuálně zvážit například při potřebě lokální léčby reziduálního nádorového ložiska po účinné systémové terapii.

Výhody protonové radioterapie

• Snížení dávkové zátěže zdravé plicní tkáně, a tím potenciálně nižší riziko radiační pneumonitidy a pozdní plicní toxicity.
• Redukce dávky na srdce a jeho podstruktury, která může přispět ke snížení rizika kardiovaskulárních komplikací.
• Omezení ozáření jícnu a dalších orgánů mediastina, s potenciálem snížení akutní i pozdní toxicity.
• Možnost dosažení požadovaného pokrytí cílového objemu při lepší ochraně okolních kritických struktur, případně možnost dávkové eskalace u vhodně vybraných pacientů.
• Nižší integrální dávka záření, která může omezit radiační zátěž cirkulujících lymfocytů a přispět k zachování imunitních funkcí, důležitých také v kontextu následné imunoterapie.
• Možnost využití hypofrakcionovaných režimů u vybraných pacientů podle charakteru a rozsahu onemocnění.

Indikace protonové radioterapie je vždy individuální a vychází z klinického stavu pacienta, rozsahu onemocnění, plánované systémové léčby a posouzení očekávaného dosimetrického a klinického přínosu.