Při hodnocení přínosu radioterapie je účelné rozlišovat sarkomy dle místa výskytu. U lokalizace retroperitoneální a pelvické je základní léčebná metoda resekce. U agresivnější, rozsáhlejší en- bloc resekce zahrnující přilehlé orgány bylo prokázáno snížení rizika lokálního relapsu. Pooperační radioterapie prokazuje v několika studiích signifikantní prodloužení doby do rekurence. Neprodlužuje se ale doba přežívání. Jednoznačná indikace je v případech, kdy resekci nelze považovat za radikální (R1, R2) a kdy současně nebyla aplikována radioterapie předoperační. Rozhodně radioterapií, předoperační i pooperační, můžeme kompenzovat nedostatečnou radikalitu chirurgického výkonu. R0 resekce je vždy prioritní. Možnosti radioterapie u retroperitoneálních sarkomů jsou limitovány přítomností rizikových orgánů, ledvin a zejména tenkého střeva v cílovém objemu.
Příznivá dozimetrická data prokazují studie pro částicovou radioterapii – protonovou radioterapii (PRT) a terapii uhlíkovými jádry (CIRT). Při srovnání s technikami IMRT se dosahují nejnižší dávky v oblasti všech rizikových orgánů, zejména střev a ledvin.
Má vyšší účinnost než pooperační radioterapie v parametru rizika lokální recidivy u retroperitoneálních lokalizací. V léčbě Ewingova sarkomu je radioterapie nedílnou součástí léčebných protokolů a navazuje na systémovou chemoterapii. Radioterapie má nezastupitelnou úlohu v léčbě chondrosarkomu a chordomu. Postavení radioterapie podporuje obtížná dosažitelnost radikálního chirurgického výkonu (zejména při časté primární lokalizaci v oblasti baze lební) a současně minimální účinnost systémové terapie. Nicméně k dosažení efektu u těchto nádorů, klasifikovaných jako ,,radiorezistentní“, je nutné aplikovat vysoké dávky záření, nad 70 Gy ekv. To je při obvyklých lokalizacích, zejména kraniálních, obtížně dosažitelný cíl za použití standardních technik fotonové radioterapie.
Kniha k zakoupení prostřednictvím odkazu níže.
