Thymomy a thymické karcinomy jsou vzácné nádory vycházející z brzlíku (thymu), orgánu uloženého za hrudní kostí v předním mediastinu. Brzlík je klíčovou součástí imunitního systému, zejména v dětském věku, protože zde dochází k dozrávání T-lymfocytů. S věkem jeho funkce klesá a je postupně nahrazován tukovou tkání. Zatímco thymom představuje obvykle benigní nebo jen mírně agresivní nádor s pomalým růstem a nižším rizikem metastazování, thymický karcinom je výrazně vzácnější, ale zároveň mnohem agresivnější, s vyšší tendencí k lokální invazi i vzdálenému šíření.
Typickým přístupem k léčbě thymomu je chirurgické odstranění, které je ve většině případů kurativní. Pokud však není možné dosáhnout kompletní resekce (např. v případě R1 nebo R2 resekce), nebo pokud nádor prorůstá do okolních struktur, je indikována adjuvantní radioterapie. U thymického karcinomu, vzhledem k jeho agresivitě, se zpravidla uplatňuje multimodální přístup zahrnující kombinaci chirurgie, chemoterapie a radioterapie.
Protonová radioterapie je v léčbě těchto nádorů využívána pro své fyzikální vlastnosti, které umožňují přesné zacílení na nádorovou tkáň a zároveň výrazně šetří zdravé okolní struktury, jako jsou plíce, srdce, mícha nebo jícen. To je obzvlášť důležité v případě nádorů v mediastinu, kde se tyto kritické orgány nacházejí v těsné blízkosti nádoru.
jako adjuvantní léčba po neúplné resekci thymomu nebo thymického karcinomu,
jako definitivní léčba u neresekabilních nebo pokročilých nádorů,
u symptomatických recidiv či pro potřeby reiradiace,
v rámci multimodální léčby thymického karcinomu, kdy je cílem maximalizace onkologického efektu při současném snížení toxicity.
Radioterapie může být rovněž indikována u pacientů, kteří nejsou vhodní kandidáti pro chirurgický zákrok, nebo u pacientů s komorbiditami, které chirurgický přístup vylučují.
Tato onemocnění se nejčastěji objevují u osob ve věku 40–60 let a výskyt je rovnoměrný mezi muži a ženami. Thymomy bývají často spojeny s autoimunitními onemocněními, především s myasthenií gravis, která je přítomna až u 50 % pacientů, dále například s lupus erytematodes či revmatoidní artritidou. Diagnóza nádoru tak často následuje po záchytu příznaků autoimunitního onemocnění, jako je svalová slabost, potíže s polykáním nebo pokles víček. Přibližně třetina pacientů je však zcela asymptomatická a nádor bývá odhalen náhodně při jiném vyšetření. Pokročilé případy se mohou projevovat např. syndromem horní duté žíly.
V České republice se jedná o vzácná onemocnění, která tvoří zhruba 1,5 % všech nádorových diagnóz. Zatímco koncem 90. let bylo diagnostikováno přibližně 10 případů ročně, od roku 2020 se jejich počet zvýšil na 40–50 ročně, pravděpodobně díky lepší dostupnosti diagnostických metod. Přesná příčina vzniku těchto nádorů není známa, avšak roli mohou hrát genetické mutace, vliv ionizujícího záření nebo přidružená autoimunitní onemocnění. Na rozdíl od jiných typů nádorů zde nebyla prokázána souvislost se životním stylem, kouřením či nezdravou stravou.
Vzhledem k povaze těchto nádorů a jejich anatomické lokalizaci představuje protonová radioterapie velmi šetrnou a efektivní modalitu, která může výrazně přispět ke zlepšení léčebných výsledků a minimalizaci pozdní toxicity. Indikace k protonové léčbě je vždy posuzována multidisciplinárním týmem s důrazem na individuální stav pacienta, rozsah onemocnění a plánovaný léčebný cíl.
Kniha k zakoupení prostřednictvím odkazu níže.
